úterý 13. září 2016

Temné hory - Patrick Carman

V Bridewellu stála budova, kde kdysi bývalo vězení. Vlastně to byl spíš pracovní tábor, kam zavírali tuláky a trestance z okolních měst. Vězni během dne vycházeli za hradby a těžce pracovali.
Když mluvím o hradbách, nemyslím opevnění věznice, i když taky existovalo. Hradby, o nichž mluvím, se táhly okolo celého Bridewellu a neobklopovaly jen město a staré vězení, ale tyčily se podél cest vedoucím ke třem dalším městům – Lathbury, Turlocku a Lunenburgu.
Naše království připomínalo obrovské kamenné kolo od vozu. Bridewell trůnil uprostřed a zbývající města ležela na konci tří loukotí.

Svět dvanáctileté Alexy je zvláštní a dle jejího mínění nepříjemně malý. Mohou za to hradby. Když se v údolí, v němž žila, začali usazovat lidé, báli se okolních hlubokých lesů a hor. Proto kolem svých měst a dokonce i cest, které je spojovaly, vystavěli vysoké hradby, které je měly před světem tam venku ochraňovat. Malá Alexa tak nikdy nepoznala širý svět. Vlastně ani neví, jak vypadá obzor, protože nejenže je zakázáno za hradby vycházet, lidé se za ně nesmí ani dívat. Zkuste však něco takového vysvětlit dobrodružné povaze sžírané zvědavostí.

Návštěvy Bridewellu patří k Alexiným oblíbeným rozptýlením. Otec ji sem brává na pravidelná setkání starostů měst jednak proto, že na ni všichni pohlížejí jako na jeho nástupce, a druhak proto, že se zde může náležitě vyřádit. I tuto návštěvu má Alexa v plánu prošmejdit každé zákoutí města, přečíst spoustu knih ve zdejší obsáhlé knihovně, vyvést nějaké ty lumpárny a pokud možno se nenechat chytit nepříjemným Pervisem Kotcherem, který měl na starosti hlídky na hradbách a jehož považuje za svého úhlavního nepřítele. Nadšení z výletu však hned ze začátku utlumí smrt jejího dobrého přítele Warvolda, legendárního stavitele městských hradeb. Byť byl mnohem, mnohem starší než ona, zbožňovala jeho příběhy. Teď byl však mrtvý a s ním i jeho tajemství. Nebo snad ne? Alexe se podaří získat stříbrný klíček, který muži náležel a který by mohl znamenat cestu za hradby. Musí jen najít dveře, jež by se jím daly otevřít.

Dojmy

Temné hory jsou knihou spíše pro děti kolem dvanácti let. Jsem však toho názoru, že kvalitní dětská literatura dokáže stejně snadno zaujmout i starší čtenáře, pokud ti nezapomněli, jak kouzelný dokáže být svět pohádek. A první díl Elyonovy země rozhodně zaujal. Má sice své chybky a je zde stále prostor ke zdokonalování, ale klady rozhodně převažují nad zápory.
Text knihy je psán jednodušším jazykem, který vyžadují mladší čtenáři. Je však také velmi hravý a živý, takže vás snadno strhne, udrží vaši pozornost a zlehka vás sune kupředu. Až překvapivě snadno vykresluje Alexin malý kousek světa, který před námi vyvstává v živých barvách a působí zajímavě a uvěřitelně. Pasáže věnující se Bridewellu skoro vzbuzují pocit, že za okny slyšíte ruch jeho ulic. Později bohužel síla živelného vykreslení trochu opadne a ztratí na kráse, čitelnost textu však zůstává stabilní až do konce.

Základem příběhu je rozhodně Alexa. Je to svérázná dívka, která si ráda čte a zkoumá svět kolem. Je nebojácná, neposedná, a pokud narazí na problém, jde a vyřeší ho. Přesto se autorovi podařilo ji ušetřit jakési nadrzlé frackovitosti, jíž se mladí hrdinové často vyznačují. Umí se postavit dospělému na odpor, zároveň také dospělé respektuje a chápe, že mnohým věcem rozumí lépe než ona. Je tedy veskrze sympatickou mladou hrdinkou, jejíž kroky budete sledovat s radostí. Ostatní postavy již trochu postrádají na komplexitě. O Alexině otci toho nevíme téměř nic, protože stejně jako několik dalších projevuje víceméně jen jednu charakterovou vlastnost. Nad ostatními už tak vyčnívá jen pan Kotcher, který nejednou překvapí a který vzbuzuje snad více emocí než sama Alexa.

Příběhová linie a atmosféra knihy pak mají jedno společné. Na začátku jsou naprosto úžasné, ale s postupem příběhu se část kouzla ztratí. Mohou za to hlavně hradby. Hradby jsou alfou a omegou příběhu. Ohraničují a určují svět, vzbuzují zvědavost, strach, přitahují k sobě pozornost a mají na svědomí drtivou většinu atmosféry celé knihy. Je jedno, jestli zrovna Alexa sedí v knihovně nebo se jen toulá ulicemi. Víme, že hradby tam stále stojí a že se za nimi nachází dosud nepoznaný svět. Pak se však kouzlo zlomí. Ve chvíli, kdy se dozvíme, co za hradbami vězí, začnou postrádat svou mystičnost. Přestanou být děsivé i zajímavé, a byť v příběhu stále hrají svou roli, drtivá většina napětí se nám kamsi vytratí, protože nebezpečí, které Alexa musí řešit, není dostatečnou náhradou. Stejně jako se vypaří adrenalin, vypaří se i autorův živý popis. Jakoby mu popis města šel lépe než příroda. Jeho lesy a hory jsou jen z poloviny tak dobré a poutavé jako Bridewell.

Příběh však i tak stojí za dočtení. Sice je v něm pár menších logických bot, kterých si dítě nevšimne avšak dospělý ano, ale netahají příliš za oči a člověk je rád odpustí. Zápletka je jednodušší a její vyřešení snad lehce naivní, ale pokud v sobě probudíte vnitřní dítě, nebudete zklamáni. Snad jen tím, že autor konec trochu uspěchal a nejdůležitější událost v závěru nechal proběhnout mimo Alexinu přítomnost. Vzhledem k okolnostem a Alexinu věku to však bylo rozumně odůvodněno a náležitě vykompenzováno jinde.

Pokud hledáte četbu pro deseti až dvanáctileté dítě, pak po Temných horách sáhněte. Myslím, že dítě bude knihu bezvýhradně milovat pro její fantazii, napínavý příběh a hlavní hrdinku, která je dobrým příkladem a přitom žádným umělým Mirkem Dušínem. Dospělým už při čtení naskočí pár vykřičníků nebo otazníků a možná se ke knize znovu nevrátí, ale času nad ní stráveného litovat nebudete.

Série: Elyonova země (1.díl)
Překlad:Eva Mazůrková
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2014
Počet stran: 224

75 %

Žádné komentáře: